Hajdů­chová Petra


* 14.2. 1988

BcA. Petra Hajdů­chová
Nivnická 162,
Dolní Němčí 687 62,
Česká repub­lika

+420 721 283 029

Tato e-​mailová adresa je chráněna před spam­boty. Pro její zobrazení musíte mít pov­olen Javascript.

Vzdělání
od 2010 (Mag­is­ter­ský pro­gram) Uni­verzita Tomáše Bati ve Zlíně
Fakulta Mul­ti­mediál­ních komu­nikací
Reklamní Fotografie
BcA.


20072010 (Bakalářský pro­gram)
Uni­verzita Tomáše Bati ve Zlíně Fakulta Mul­ti­mediál­ních komu­nikací
Reklamní Fotografie

Zahraniční stáž: 2009 beza­lel acad­emy of arts and design, jerusalem, izrael (Freemover)


Ocenění
2011 2 . místo, fotografický sou­bor „Yeshua”
Frame010, Mez­inárodní fotografická soutěž

2004 2. místo, fotografický doku­men­tární sou­bor „Vozíčkáři”
Dny lidí dobré vůle, Velehrad


Kolek­tivní výstavy

2011 Frame010, Dům pánů z Kunštátu, Galerie G99, Brno

2011 Ohléd­nutí 2010, Klub kul­tury Reduta , Uher­ské Hradiště

2011 Frame010, Leica Gallery, Praha

2010 Pro­jekce autorských knih, Lang­hans gallery, Praha

2010 Pro­jekty ARF, LOFT 577, Zlín

2010 Pro­jekty, bunkr, Zlín

2009 IV. Folk­lórní foto­s­a­lon, Kul­turní dům, Uher­ské Hradiště

2009 Made in Israel, Ambasáda České repub­liky v Tel Avivu, Izrael

2008 Pro­jekty, Areál svitu — budova č. 12, Zlín

2008 Vánoční výs­tava, Zák­ladní škola, Dolní Němčí

2007 Patos, Areál svitu — budova č. 32, Zlín

2006 Umění pomáhat, Kino Hvězda, Uher­ské Hradiště

2005 Dny lidí dobré vůle, Velehrad

2003 Vánoční výs­tava, Zák­ladní škola, Dolní Němčí

|| Vývoj (2008)
Mým cílem bylo vytvořit jednu jedi­nou fotografii, která by měla umět mlu­vit sama za sebe, bez použití exp­likace či názvu. Moje fotografie má v sobě spoustu sym­bolů lid­ské nevin­nosti a viny.

|| 3D (2009)
Tyto fotografie byly součástí fotografick­ého pro­jektu s názvem Pros­tor. Cílem tohoto pro­jektu bylo zaměřit se na samot­nou definici pojmu Pros­tor s užitím neob­vyk­lých tech­nik pro fotografii. Vybrala jsem si metodu 3D zobrazení. Tento sou­bor vypráví o vzpomínkách na mé dět­ství. Před­měty, které jsem použila jsou orig­inální. Všechno jsem inscen­o­vala jako divadelní scénu za pomocí „divadel­ního osvětlení”.

|| Yeshua (2009)
Největší inspirací tohoto díla plného sym­bo­l­iky, které se týka Ježíše Krista (Arame­jsky a Hebre­jsky Yeshua), bylo osobní navštívení míst, kde J. Kris­tus proží­val svůj život, kterými prošel a přitom udělal mnoho zázraků.
Celý sou­bor je o mapování Kris­tova ces­tování po Izraeli, o jednoduchém zachycení míst, výběrem lokalit, která nám sama svou polo­hou, umístěním a konkrét­ními před­měty napoví­dají, jaká událost se na daném místě podle bib­lick­ých příběhů odehrála. V něk­terých fotografiích je použito jednoduchých před­mětů, sym­bol­icky vysvětlu­jících a dotváře­jících děj. Sám Ježíš je šetrně ztvárněn použitím bílého plátna na každé z fotografií. A to jako sym­bo­l­ika jeho bytí na jed­notlivých místech. Bílé plátno má dále sym­bol­i­zo­vat jeho čis­totu a nebezkost.
Jed­notlivé fotografie jsou doplněny o konkrétní citace z Bible, které se slučují s daným místem a skutkem J. Krista.

||Kdy­bych byla (2010)
Jak bych asi vypadala, kdy­bych byla třeba Japonka nebo Indka, jak bych se asi jmen­o­vala, jaké by byly mé záliby a povin­nosti… Chtěla jsem si na chvíli vyzk­oušet být někým jiným.
Každé „převtělování se” má dvě části. V první části jsem ve fázi „trans­for­mace”, kde se pozvolna stávám někým jiným. Tato „hra” vyvr­cho­lila v druhé části fotografie, kde se ze mě, pomocí make-​up, paruky, typ­ick­ého oděvu, doplňků a v neposlední řadě gest, stává Arab Shayan Imran, Japonka Yoshimi, Indka Anusua, Kaza­ška San­dalchan a další, néž se vracím přes Sloven­sko v podobě Anny Šte­fáníkové domů a stává se ze mě Mora­van Tomáš Juřenčák.. Jak oděvy a doplňky, tak i tato jména jsou autentická.

|| Móda

|| Při západu (2011)
Touto prací chci poukázat na lid­skou samotu. Jako zás­tupce jsem si vybrala starého člověka, který samo­tou trpí nejvíce. Cítí se sám, ztratil nejbližší osobu, zbytek rodiny je daleko. Na místech obvykle pře­plněných lidí, má pocit úzkosti a odloučenosti, čas plyne a nic se nemění. Doba stmívání pod­poruje atmos­féru a poc­ity osamělosti. Snad už jen západ slunce ho přivádí na jiné myšlenky. Ste­jně tak jako píše o Malém princi Antoine de Saint-​Exupéry: „Jed­nou jsem viděl slunce zapa­dat tři­ač­tyřicetkrát!” A po chvilce jsi dodal: „Víš…, když je člověku moc smutno, má rád západy slunce…” „Tedy v den, kdy jsi viděl západ tři­ač­tyřicetkrát, bylo ti tolik smutno?”