Kristýna Erbenová
* 12. února 1987

Výstavy:
2012:
"Já, ty, my", Institut tvůrčí fotografie, Opava, Česká republika

2011: Světová Bienále fotografie Student 2011, Novi Sad, Srbsko
2011: Mladé české fotografie - Prospekto Galerija, Vilnius, Litva
2011: OFF stanice Fotofest, fotografie festival, Plzeň, Česká republika
2011: "Institut tvůrčí fotografie", festival Prague Photo, Praha, Česká republika
2011: "Dvacet let Institutu tvůrčí fotografie", fotografování festival, Bochenska galerie, Varšava, Polsko
2011: "1. Konfrontace", studenti ITF skupinová výstava, Galerie Atrium, Mariánské Lázně, Česká republika
2010: "Dvacet let Institutu tvůrčí fotografie", skupinová výstava, Měsíc fotografie, Bratislava, Slovensko
2010: "místo k pobytu", Kolín (únor-březen), Muddum galerie v Praze (říjen) a Olomouc (listopad-leden), Česká republika
2009: "Workshop se Jiří Šigut," skupinová výstava, fotografie festival Funkeho Kolín, Malá Galerie Na Hradbách, Kolín, Česká republika
2007: "Krajina", skupinová výstava, Galerie V zahradě, Kolín, Česká republika
2007: "Zaostřeno na veřejnou dopravu", studenti ITF skupinová výstava v tramvajích / tramvaje, Olomouc, Česká republika
2006: „Me, him, her…you“, skupinová výstava, Galerie V zahradě, Kolín, Česká republika

Jako nikde
„Kristýna Erbenová a krajina jí pozorována se vzájemně soustředí do něčeho klidného a absolutně citového. Svět a jeho obdivovatelka s fotografickým aparátem v rukách se jemně prolínají do sebe, aby pak mohli rozjímat společně o jejich nepostřehnutelném spojování. Podobně jako fotografka se vizuálně ladím podle prostředí, které pociťuji jenom díky jeho zobrazování. Možná tímto jsou její krajiny místa jak konkrétně nikde, tak k neurčitému setrvání. Vnímám její fotografie a představuji si jejich geneze. Vidím, jak fotografka natahuje okamžiky, aby se do nich vešly všechny její nespočetné dojmy; jak nalézá čtyřhrannou vyrovnanost, aby složila svou duši do živelné hmoty. Prožívám její kontakt se světem splývajíc s ní. Proč krása vyžaduje, aby se hluboká introspekce autorky dostala zrcadlením zase kamsi ven? Erbenová, zde krajinářkou, představuje dva celky, který je každý svým způsobem sjednocený podle autorčina impresionistického reagování na příslušná environmentální estetična. Kvůli tomu jsme schopní je rozlišovat atmosféricky. Její spolupůsobení s danými prostředími také znamená, že má přesné cítění pro světlo a barvu, a kompozice pečlivě uzavírá. Jemné rozdíly vycházející z rozlišných podmínek nám pak autorka obrazově podává jako dvě doplňující se ucelené nálady. Když se k tomu pak dozvíme, že Erbenová také důkladně portrétuje lidi, kteří jsou sami při intimních instancích introspekce přímo v jádru ohniska, pak se člověk v druhém plánu stane zajímavým motivem pro tyto dvě série krajin. Mezilidský postoj Erbenové jako fotografky krajin - přímo i nepřímo zalidněných - je velmi rafinovaný. Zdá se, že jsou bytosti a okolí zobrazené vždy jako jedna vrstva existence. Celá plocha obrazu je krajinou vnitřní. Někdy je například zobrazený člověk sám tak malé punctum, že jedině ona ví o jeho přítomnosti. Na fotografiích je zajímavé zkusit rozpoznat, jestli se nám lidi jeví společensky, nebo naopak izolovaně. Podle mne celou emotivitu vykresluje autorka sama; vidím, jak se fotografickým gestem osvobozuje od tohoto světa. Erbenová se inspiruje místy vnímáním jejich atmosférických jevů, které pak sytě vstřebává její fotografický materiál. Fotografie z prosluněné série jsou čiré, teplé a obyvatelnější. Přirozeně bych v nich zůstal. Ty pochmurnější snímky jsou zase smutnými krajinami, jejichž chladný minimalismus by způsobil, že bych si dovolil v nich pouze vydržet. Avšak její dvě série se doplňují všelijak. Pociťuji jejich jemné rozdíly jako by byly na jedné škále introspektivních kvalit. Nepromítala vlastně fotografka sama sebe na plátno přírody? Nuance, kterou taková fotografická tvorba vytváří, se dá znázornit možná záhadou, že být sebeméně podmíněn prostředím znamená jej jasně odrážet“.

Andrew Jan Hauner
fotograf