|

Rozhovor s autorem vedli Pavel Novotný a Roman Dobeš Přepis a překlad: Pavel Novotný Foto: Roman Dobeš
Liberec - Markus Lüpertz se narodil v roce 1941 v Liberci. Patří k nejvýraznějším postavám současné německé výtvarné scény. Hlavním těžištěm Lüpertzovy tvorby je malba, kresba a sochařství, ale věnuje se též scénografii, jazzové hudbě a poezii. V liberecké Oblastní galerii se od 14. dubna koná výstava „Mýtus a metamorfózy", spojená s výstavou autorova českého žáka Lubomíra Typlta. V liberecké galerii budou k vidění díla pocházející z Lüpertzova nejnovějšího tvůrčí období. Je s podivem, že to bude vůbec první rozsáhlejší autorova výstava v České republice. Dílo Markuse Lüpertze často vzbuzuje vášnivé reakce, nezřídka dokonce pohoršení: Typickým příkladem je svérázná Mozartova socha v Salzburgu, která vyvolala opravdovou davovou hysterii. Umělec sám však zdůrazňuje, že provokativní ráz jeho děl není úmyslný: Lüpertz zcela odmítá avantgardní způsob tvorby (který je mnohdy založen na přímočaré provokaci) a do popředí staví požadavek umělecké dokonalosti. Důvodem rozporuplných reakcí veřejnosti je zjevně to, že Lüpertzova díla jsou jen obtížně uchopitelná a stěží by se o nich dalo říci, že se chtějí zalíbit. Markus Lüpertz očividně nepatří k umělcům, kteří by byli ochotni nadbíhat svému publiku a dělat tvůrčí kompromisy. Právě to je jeden z rysů, který činí jeho tvorbu fascinující a nadčasovou.
|
|
Rozhovor Romana Dobeše
Fotografové pražské FAMU Ondřej Bouška a Jan Šimánek se sešli ve společném výstavním projektu v prostoru Galerie U Rytíře v Liberci. Jejich výstava, hraničící s prostorovou instalací, nese název Tma. V Galerii U Rytíře ji mohou návštěvníci shlédnout do 31. března.
Jedná se první společný projekt autorů, které dohromady svedla příležitost vystavovat v liberecké galerii, ale také samozřejmě podobné přístupy a pohled na fotografické médium. Ondřej Bouška a Jan Šimánek se rádi toulají nejen noční krajinou. Výsledkem těchto pobytů ve volné krajině jsou fotografie, obrazy, které jsou prosycené vlastním osobním, někdy až mystickým prožitkem. Následující rozhovor s autory výstavy přináší trochu více světla i do osobních motivací a autorského přístupu těchto mladých fotografů.
|
|
Rozhovor Romana Dobeše
V galerii 3x3 v prostoru Malého divadla v Liberci byla bez většího zájmu veřejnosti 9. 3. otevřena nová výstava, která skončila 23. 3. Vystavujícím autorem byl Mark Ther (AVU, 2005), který do prostoru galerie 3x3 umístil jedno ze svých nejnovějších videí nesoucí název Pflaumen / Švestky. Mark Ther je v současné době výrazným autorem na poli videoartu, který má za sebou výstavní projekty například v Galerii hlavního města Prahy, v pražské Meetfactory, Karlín Studios nebo v brněnské Galerii G99.
Jeho video se vyjadřuje k stále nevyjasněné historické události, odsunu sudetských, němců (rozuměj čechů), kteří byly na základě Benešových dekretů, vyhnáni ze svých domovů. Mark Ther svým videem nastavuje zrcadlo nebo nás vtahuje do kraje za zrcadlem...
Během patnácti minutové projekce se před diváky rozvine minimalisticky pojatý příběh německého chlapce, který jednoduše odmítá opustit místo které miluje. Své stromy, mechy, křoviny a tlející prastaré kmeny...
|
|
Rozhovor Romana Dobeše
 Nejen o současné výstavě SIAL, která nyní do 27. března probíhá v Oblastní galerii v Liberci, hovořil jeden ze současných významných osobností české architektury, profesor Jiří Suchomel.
Architekt Jiří Suchomel je jedním z těch, kteří dlouhodobě ovlivňují českou architekturu. Sám se během let několikrát dostal do úzkého kontaktu ze světovou scénou tohoto oboru. Ať už to bylo během jeho pobytu v Německu v prestižní kanceláři profesora Gottfrieda Böhma nebo při jeho stáži na Michiganské univerzitě.
Jeho vliv na vývoj české architektury přichází především prostřednictvím jeho pedagogické činnosti na liberecké univerzitě, kde Jiří Suchomel počátkem devadesátých let založil Fakultu architektury.
|
|

Liberecký kraj – Ondřej Ševčík, který v letech 1999 – 2005 absolvoval ateliér konceptuální a intermediální tvorby na Vysoké škole umělecko - průmyslové v Praze, nedávno vystavoval v Liberci. Narodil se v roce 1976 v Mostě a v současné době žije a pracuje v Liberci a Praze. Jeho Masterplan představoval, v den vernisáže, 11. ledna, šest výškových věží postavených asi ze čtrnácti tisíc černých karet. Na to, co udělá čas s domečkem z karet, se mohli návštěvníci galerie Die Aktualität des Schönen... podívat až do 29.ledna. Masterplan je křehký objekt, který, jak říká sám autor, nutí přemýšlet. Ondřej Ševčík dříve tuto instalaci vystavil v galerii NoD v Praze.
|
|
Rozhovor Roman Dobeše
Liberec /EXKLUZIVNĚ/ - Vedoucí Institutu tvůrčí fotografie v Opavě má ke spokojenosti důvod. Škola, která se za dvě dekády pod jeho vedením stala uznávanou i v zahraničí, slaví 20. let výročí.
Expozice s názvem Opavská škola fotografie byla 11. ledna v 17.00 hodin otevřena v Galerii U Rytíře, s úvodním slovem vedoucího Institutu tvůrčí fotografie Vladimíra Birguse.
Výstavy v rámci oslav výročí ITF se konaly například v Brně, Praze ale i Oxfordu. Přehlídka fotografií prezentuje tvorbu studentů a absolventů Opavské školy fotografie několika posledních let. Představuje tak skutečně současný pohled mladých tvůrců, kteří jakýmkoli způsobem pracují s médiem fotografie.
Na několik otázek odpověděl profesor Vladimír Birgus.
|
|

Rozhovor Romana Dobeše
Práce Terezy Krainové a Pavla Pernického, studentky a absolventa ateliéru intermediálního umění Ostravské univerzity, byly k vidění v Libereci v 3 X 3 Gallery v Malém divadle na Zhořelecké ulici do 22. prosince.
Mezi současnou mladou generací existuje proud nebo skupiny, které si dnes nejsou jisti. Pochybují o paradigmatech, které mladá a stále se ještě rodící demokracie přejímá ze západních vzorů. Pochybují o hodnotách, které nám systém postavený především na ekonomických aspektech života současného člověka nabízí.
Bez ohledu na státní zřízení nebo politickou situaci té které země umělci vždy hledali univerzálně platné hodnoty. Nejinak je tomu i dnes, kdy jsme každičkou vteřinu atakováni nekonečným proudem informací, ve kterých se to podstatné ztrácí.
Práce Terezy Krainové a Pavla Pernického, a to ať už v hudební nebo výtvarné podobě, se věnují právě hledání těchto skutečných hodnot. Nejlepšími prostředky jsou pro ně provokace, humor a zdánlivě neumělá forma, která zde stojí v přímém protikladu denně servírované dokonalosti a iluzorní všemocnosti jednotlivce.
|
|
Rozhovor Romana Dobeše
Jeden z nejvýraznějších malířů představitelů nové figurace Rostislav Zárybnický (1936) vystavuje v současné době v Galerii U Rytíře. Až do 6. ledna 2010 je možné vidět jeho práce převážně z posledních dvou let.
V Liberci žijí lidé, kteří svou prací a životem ve zdech města mezi dvěma pohořími spoluvytvářejí kulturní historii tohoto místa. Jedním z těchto obyvatel údolí mezi Jizerskými a Lužickými horami je malíř Rostislav Zárybnický. Tiše a relativně v ústraní intenzivně maluje ve svém dlouholetém ateliéru v devátém patře jednoho z nejvýraznějších domů v Liberci na Soukenném náměstí.
Jen samotná návštěva tohoto místa by mohla být námětem několika stránek úvah například na téma paměti věcí nebo osobní snahy a investování energie do vytvoření obrazu. Obrazu vlastního světa, vzpomínek, představ, idolů, symbolů, významů, ...
|
|
Rozhovor Romana Dobeše
Galerie Die Aktuälitat des Schönen... v Liberci představila instalaci Václava Krůčka. Jemná práce je obrazem svého autora.
Subtilní instalace Václava Krůčka naprosto odpovídá svému filozofickému základu a také samotné osobnosti autora. Na několik otázek jsem se zeptal přímo Václava Krůčka.
|
|

Rozhovor Romana Dobeše
Michaela Maupicová a Vladimír Véla společně vystavovali v Galerii u Rytíře v Liberci. Oba spojuje podobný umělecký přístup, prožitá zkušenost i partnerský život.
Původně jsem chtěl s Michaelou Maupicovou a Vladimírem Vélou hovořit především o jejich práci. Jsou mladými umělci, finalisty letošní Ceny 333 Národní galerie, takže se to jednoduše nabízelo.
Záhy jsme se ale dostali tak trochu za oponu celého toho cirkusu, který se nazývá umění. Umění určitě cirkus není, tedy alespoň do té chvíle, kdy vstoupíte za oponu a zjistíte, že to celé, stejně jako v jiných oborech, není jen o upřímné touze po objevování a hledání nových definic a kánonů.
Za oponou najdeme na první pohled přítmí, člověk musí uvyknout a trochu se rozkoukat. I potom se zde najdou temná zákoutí, o kterých se ví, ale mluvit se nemá... Je nutné číst mezi řádky...
|
|
|