>
rozhovory
Žijeme v totalitě zvané kapitalismus? Odpověď nabízí umělci proti synergii byznysu a politiky Print E-mail

 

Exkluzivní rozhovor se členy umělecko-aktivistického sdružení Guma Guar.

(Rozhovor byl otištěn 15. 6. na straně kultury Libereckého deníku. Z internetového zpravodajství byl vzápětí smazán.)

 

ROMAN DOBEŠ

gumaguar_3x3_liberec_01062011_003Liberec - Umělecké a aktivistické sdružení Guma Guar, se 1. června představilo v liberecké galerii 3x3. Přestože nebylo do poslední chvíle jasné, co bude námětem jejich uměleckého počinu, několik témat se vyloženě nabízelo. A Guma Guar nezklamali, alespoň ty, kteří stále ještě hledají odpovědi na otázky. Guma Guar si celkem pochopitelně vzali na mušku proslulou společnost Syner. Jejich prezentace nesoucí název SYNERgie obchodu a politiky byla v Liberci vystavena jeden pouhý den a vyvolala vášnivé reakce, především ze strany jmenované společnosti. Celá situace je v současné době stále živá. Liberecké divadlo, které není v žádném případě odpovědné za tuto uměleckou akci, se dostalo do nezávidění hodné situace, protože se společností Syner právě jedná o sponzorství.

 

 
Markus Lüpertz: Génius a nejneoblíbenější umělec v Německu Print E-mail

dsc_0099_web

 

Rozhovor s autorem vedli
Pavel Novotný a Roman Dobeš
Přepis a překlad: Pavel Novotný
Foto: Roman Dobeš

Liberec - Markus Lüpertz se narodil v roce 1941 v Liberci. Patří k nejvýraznějším postavám současné německé výtvarné scény. Hlavním těžištěm Lüpertzovy tvorby je malba, kresba a sochařství, ale věnuje se též scénografii, jazzové hudbě a poezii. V liberecké Oblastní galerii se od 14. dubna koná výstava „Mýtus a metamorfózy", spojená s výstavou autorova českého žáka Lubomíra Typlta. V liberecké galerii budou k vidění díla pocházející z Lüpertzova nejnovějšího tvůrčí období. Je s podivem, že to bude vůbec první rozsáhlejší autorova výstava v České republice.
Dílo Markuse Lüpertze často vzbuzuje vášnivé reakce, nezřídka dokonce pohoršení: Typickým příkladem je svérázná Mozartova socha v Salzburgu, která vyvolala opravdovou davovou hysterii. Umělec sám však zdůrazňuje, že provokativní ráz jeho děl není úmyslný: Lüpertz zcela odmítá avantgardní způsob tvorby (který je mnohdy založen na přímočaré provokaci) a do popředí staví požadavek umělecké dokonalosti. Důvodem rozporuplných reakcí veřejnosti je zjevně to, že Lüpertzova díla jsou jen obtížně uchopitelná a stěží by se o nich dalo říci, že se chtějí zalíbit. Markus Lüpertz očividně nepatří k umělcům, kteří by byli ochotni nadbíhat svému publiku a dělat tvůrčí kompromisy. Právě to je jeden z rysů, který činí jeho tvorbu fascinující a nadčasovou.

 
Tma jako čistý list, nepopsaný světlem... Print E-mail

 

Rozhovor Romana Dobeše


ondrejbouska_zaznamy_2007Fotografové pražské FAMU Ondřej Bouška a Jan Šimánek se sešli ve společném výstavním projektu v prostoru Galerie U Rytíře v Liberci. Jejich výstava, hraničící s prostorovou instalací, nese název Tma. V Galerii U Rytíře ji mohou návštěvníci shlédnout do 31. března.

Jedná se první společný projekt autorů, které dohromady svedla příležitost vystavovat v liberecké galerii, ale také samozřejmě podobné přístupy a pohled na fotografické médium. Ondřej Bouška a Jan Šimánek se rádi toulají nejen noční krajinou. Výsledkem těchto pobytů ve volné krajině jsou fotografie, obrazy, které jsou prosycené vlastním osobním, někdy až mystickým prožitkem. Následující rozhovor s autory výstavy přináší trochu více světla i do osobních motivací a autorského přístupu těchto mladých fotografů.

 
Mark Ther: V Sudetech nikdy žádní němci nežili. Byli to češi a my jsme o hodně přišli. Print E-mail

Rozhovor Romana Dobeše

 

markther_webV galerii 3x3 v prostoru Malého divadla v Liberci byla bez většího zájmu veřejnosti 9. 3. otevřena nová výstava, která skončila 23. 3. Vystavujícím autorem byl Mark Ther (AVU, 2005), který do prostoru galerie 3x3 umístil jedno ze svých nejnovějších videí nesoucí název Pflaumen / Švestky. Mark Ther je v současné době výrazným autorem na poli videoartu, který má za sebou výstavní projekty například v Galerii hlavního města Prahy, v pražské Meetfactory, Karlín Studios nebo v brněnské Galerii G99.

Jeho video se vyjadřuje k stále nevyjasněné historické události, odsunu sudetských, němců (rozuměj čechů), kteří byly na základě Benešových dekretů, vyhnáni ze svých domovů. Mark Ther svým videem nastavuje zrcadlo nebo nás vtahuje do kraje za zrcadlem...

Během patnácti minutové projekce se před diváky rozvine minimalisticky pojatý příběh německého chlapce, který jednoduše odmítá opustit místo které miluje. Své stromy, mechy, křoviny a tlející prastaré kmeny...

 
Architekt Jiří Suchomel: Proniknout do elitního klubu západní kulturní scény je obtížné Print E-mail

 

Rozhovor Romana Dobeše

Foto: Roman DobešNejen o současné výstavě SIAL, která nyní do 27. března probíhá v Oblastní galerii v Liberci, hovořil jeden ze současných významných osobností české architektury, profesor Jiří Suchomel.

Architekt Jiří Suchomel je jedním z těch, kteří dlouhodobě ovlivňují českou architekturu. Sám se během let několikrát dostal do úzkého kontaktu ze světovou scénou tohoto oboru. Ať už to bylo během jeho pobytu v Německu v prestižní kanceláři profesora Gottfrieda Böhma nebo při jeho stáži na Michiganské univerzitě.

Jeho vliv na vývoj české architektury přichází především prostřednictvím jeho pedagogické činnosti na liberecké univerzitě, kde Jiří Suchomel počátkem devadesátých let založil Fakultu architektury.

 
Ondřej Ševčík: Hele, mám takový pocit... Print E-mail

ONDŘEJ ŠEVČÍK A JEHO MASTERPLAN, v den vernisáže výstavy. Dnes je všechno jinak. Foto: Roman Dobeš

Liberecký kraj – Ondřej Ševčík, který v letech 1999 – 2005 absolvoval ateliér konceptuální a intermediální tvorby na Vysoké škole umělecko - průmyslové v Praze, nedávno vystavoval v Liberci. Narodil se v roce 1976 v Mostě a v současné době žije a pracuje v Liberci a Praze. Jeho Masterplan představoval, v den vernisáže, 11. ledna, šest výškových věží postavených asi ze čtrnácti tisíc černých karet. Na to, co udělá čas s domečkem z karet, se mohli návštěvníci galerie Die Aktualität des Schönen... podívat až do 29.ledna. Masterplan je křehký objekt, který, jak říká sám autor, nutí přemýšlet. Ondřej Ševčík dříve tuto instalaci vystavil v galerii NoD v Praze.

 
Vladimír Birgus: Prožívám velmi šťastné období Print E-mail

Rozhovor Roman Dobeše

Profesor Vladimír Birgus. Foto: Pavel MáraLiberec /EXKLUZIVNĚ/ - Vedoucí Institutu tvůrčí fotografie v Opavě má ke spokojenosti důvod. Škola, která se za dvě dekády pod jeho vedením stala uznávanou i v zahraničí, slaví 20. let výročí.

Expozice s názvem Opavská škola fotografie byla 11. ledna v 17.00 hodin otevřena v Galerii U Rytíře, s úvodním slovem vedoucího Institutu tvůrčí fotografie Vladimíra Birguse.

Výstavy v rámci oslav výročí ITF se konaly například v Brně, Praze ale i Oxfordu. Přehlídka fotografií prezentuje tvorbu studentů a absolventů Opavské školy fotografie několika posledních let. Představuje tak skutečně současný pohled mladých tvůrců, kteří jakýmkoli způsobem pracují s médiem fotografie.

Na několik otázek odpověděl profesor Vladimír Birgus.

 
"Umění je v pěkném svrabu. Prohnilá bažina" Print E-mail

Pavel Pernický a Tereza Krainová: Foto: Roman Dobeš

Rozhovor Romana Dobeše

Práce Terezy Krainové a Pavla Pernického, studentky a absolventa ateliéru intermediálního umění Ostravské univerzity, byly k vidění v Libereci v 3 X 3 Gallery v Malém divadle na Zhořelecké ulici do 22. prosince.

Mezi současnou mladou generací existuje proud nebo skupiny, které si dnes nejsou jisti. Pochybují o paradigmatech, které mladá a stále se ještě rodící demokracie přejímá ze západních vzorů. Pochybují o hodnotách, které nám systém postavený především na ekonomických aspektech života současného člověka nabízí.

Bez ohledu na státní zřízení nebo politickou situaci té které země umělci vždy hledali univerzálně platné hodnoty. Nejinak je tomu i dnes, kdy jsme každičkou vteřinu atakováni nekonečným proudem informací, ve kterých se to podstatné ztrácí.

Práce Terezy Krainové a Pavla Pernického, a to ať už v hudební nebo výtvarné podobě, se věnují právě hledání těchto skutečných hodnot. Nejlepšími prostředky jsou pro ně provokace, humor a zdánlivě neumělá forma, která zde stojí v přímém protikladu denně servírované dokonalosti a iluzorní všemocnosti jednotlivce.

 
Zárybnický: Malířství je umění trpělivosti... Print E-mail

Rostislav Zárybnický (*1936).  Foto: Roman DobešRozhovor Romana Dobeše

Jeden z nejvýraznějších malířů představitelů nové figurace Rostislav Zárybnický (1936) vystavuje v současné době v Galerii U Rytíře. Až do 6. ledna 2010 je možné vidět jeho práce převážně z posledních dvou let.

V Liberci žijí lidé, kteří svou prací a životem ve zdech města mezi dvěma pohořími spoluvytvářejí kulturní historii tohoto místa. Jedním z těchto obyvatel údolí mezi Jizerskými a Lužickými horami je malíř Rostislav Zárybnický. Tiše a relativně v ústraní intenzivně maluje ve svém dlouholetém ateliéru v devátém patře jednoho z nejvýraznějších domů v Liberci na Soukenném náměstí.

Jen samotná návštěva tohoto místa by mohla být námětem několika stránek úvah například na téma paměti věcí nebo osobní snahy a investování energie do vytvoření obrazu. Obrazu vlastního světa, vzpomínek, představ, idolů, symbolů, významů, ...

 
Václav Krůček: Dlouhá cesta k prázdnu Print E-mail

krucek_denik_clanek_soloRozhovor Romana Dobeše

Galerie Die Aktuälitat des Schönen... v Liberci představila instalaci Václava Krůčka. Jemná práce je obrazem svého autora.

Subtilní instalace Václava Krůčka naprosto odpovídá svému filozofickému základu a také samotné osobnosti autora. Na několik otázek jsem se zeptal přímo Václava Krůčka.

 
Maupicová, Véla: Co je umění a jak to funguje... Print E-mail

m

Rozhovor Romana Dobeše

Michaela Maupicová a Vladimír Véla společně vystavovali v Galerii u Rytíře v Liberci. Oba spojuje podobný umělecký přístup, prožitá zkušenost i partnerský život.

Původně jsem chtěl s Michaelou Maupicovou a Vladimírem Vélou hovořit především o jejich práci. Jsou mladými umělci, finalisty letošní Ceny 333 Národní galerie, takže se to jednoduše nabízelo.

Záhy jsme se ale dostali tak trochu za oponu celého toho cirkusu, který se nazývá umění. Umění určitě cirkus není, tedy alespoň do té chvíle, kdy vstoupíte za oponu a zjistíte, že to celé, stejně jako v jiných oborech, není jen o upřímné touze po objevování a hledání nových definic a kánonů.

Za oponou najdeme na první pohled přítmí, člověk musí uvyknout a trochu se rozkoukat. I potom se zde najdou temná zákoutí, o kterých se ví, ale mluvit se nemá... Je nutné číst mezi řádky...

 
  • «
  •  Start 
  •  Prev 
  •  1 
  •  2 
  •  Next 
  •  End 
  • »


Page 1 of 2