Mohl byste říci něco o vašich studiích? Proč právě konceptuální a intermediální tvorba?
Myslím si, že se studiem výtvarného umění na vysoké škole je to většinou tak, že si člověk vybírá instinktivně. Příliš toho ještě neumí, tudíž se ani moc nezná. Někdy se trefíte, jindy zas ne. Vzpomínám si na ten proces výuky a všechny změny během studia a někdy je to opravdu veselé vzpomínání.
Ze střední školy se mi vybavují věty typu: „Restaurujte, ale nedělejte volné umění, na to asi nemáte. Také vůbec necítíte barvu.“

Poté přišlo přijímací řízení na vysokou školu do Brna a tam jsem slyšel větu: „Přijal by vás pan Merta, dobře cítíte barvu.“ Já jsem si ale vybral intermedia na VŠUP. Hlavně kvůli svobodě, kterou mi tento obor poskytoval, ale také kvůli paní profesorce Matasové. Během celého školního období jsem si myslel, že budu malíř, ale od ukončení školy jsem nenamaloval nic. Vytvářím objekty, tedy to, co jsem celou dobu studia nebyl schopný udělat.

Absolvoval jste zahraniční stáže, mimo jiné v Kunstakademie Düsseldorfu, kde působil i Markus Lüpertz, který bude mít brzy velkou výstavu v oblastní galerii, myslím, že první v Čechách vůbec. Jaká byla vaše stáž a co vám to dalo, s kým jste se potkal?
Na tuto stáž jsem se dostal díky přátelství Magdaleny Jetelové a mé tehdejší profesorky Matesové. Düsseldorf byl první střet s profesionální scénou. Poprvé jsem zjistil, jak malé je Česko. Magdalena mi tenkrát velmi pomohla. Jak říkají její studenti: „Sie ist super.“

Mohl byste srovnat český a německý akademický provoz a celkově fungování umělecké scény? Jak se žije umělcům v Německu?
Hlavní rozdíl je v tom, že v Německu funguje trh s uměním. Tím myslím se současným uměním. To v Česku prakticky vůbec nefunguje. Obraz, je to úplně poslední, co si lidé koupí jako vybavení do bytu. Pokud chcete něco prodat, a to je dobré zkoušet již na škole, tak máte jedinou možnost. Pokud jste dobrý umělec, spojit se s člověkem, jenž je schopný vaše věci prodat v zahraničí.

Kterého z doposud dosažených výsledků vaší práce si nejvíce ceníte nebo co vás na práci baví?
Necením si moc výsledků. Spíš mě zajímá proces vzniku díla. To mě baví. Skoro pokaždé nejprve udělám model v 3D programu a pak jen sleduji, jak se ta věc stává reálnou. To je asi to nejzajímavější. Trvá to až do chvíle těsně před vernisáží.

Co je pro vás inspirací? Knihy, filmy, autoři, vlastní myšlenky?
Velmi mě zajímá architektura. Je to obecné téma, do kterého ale můžu vložit vlastní zkušenosti.

Vaši výstavu Masterplan, kterou můžeme nyní navštívit v galerii DADS, jste vystavoval už dříve, kde to bylo a jak lidé reagují na váš koncept?
Bylo to na výstavě Rozhraní v pražské galerii NoD. Většina lidí reaguje dobře. Tím myslím, že je ta věc nutí přemýšlet. Setkal jsem se ale i s tím, že jsem musel hodně vysvětlovat. (Smích)

Řekl jste, že konkrétně tato výstava je pro vás hodně osobní. V jakém smyslu?
To bych rád řekl, ale je to až příliš osobní. (Smích)

V dříve uveřejněném textu jsem uváděl, že se věnujete tématu hodnocení věcí a skutečností. Jinými slovy, není všechno zlato, co se třpytí, vyzýváte lidi k přehodnocení informací, vlastnímu názoru na skutečnosti okolo nás… Je to takhle nějak?
Já nerad moc poučuji. Ani se moc nesnažím vybízet k přehodnocení něčeho. Nemyslím si, že bych svou prací někoho změnil. Možná by se to celé dalo shrnout do jednoduché věty. Hele, mám takovýto pocit. A odpověď by zněla. Jo, to znám, vím přesně, co tím myslíš.

Pokud je toto téma pro vás tak osobní, mám tomu rozumět tak, že vaším “světonázorem“ je obezřetnost a nedůvěra k pravdám, které nám dennodenně předkládají média, politici nebo reklama? Je to tedy vaše vyjádření nesouhlasu? Všechno je jen hra, včetně demokracie?
Snažil jsem se, aby Masterplan měl několik vrstev, jak ho můžeme vnímat. Pro mě je tato osobní vrstva, založená na konkrétní zkušenosti nejdůležitější, ale není to nejdůležitější vrstva celkově. To, co je v tom obecné, je myšlenka křehkosti systému, na kterém je založena naše demokratická společnost.

Jak vaši práci vnímá divák, je toto abstrahování myšlenky na samotnou dřeň běžným lidem srozumitelné?
Mám jedno dobré pravidlo, které neplatí pro všechna díla, ale které si pořád opakuji. Že, pokud je ta věc opravdu dobrá, tak na ni pozitivně reagují jak laici, tak odborníci.

Když člověk vejde do galerie, v průměru stráví u jednoho díla asi 10 sekund. Takže mám tuto krátkou chvíli na to, abych ho zaujal. Pokud ne, jde dál. U Masterplanu většina lidí reaguje na to, jak je možné to postavit. Proč to nespadne nebo jestli jsou jednotlivé díly slepené.
Nemohu dělat umění tak, aby tomu rozuměli všichni, ale vždy se snažím, abychom si rozuměli.

Na čem v současné době jako autor pracujete? Čím se vlastně konceptuální umělec živí, předpokládám, že máte civilní zaměstnání?
Pracuji na dvou projektech. První se zabývá rozkyvem výškových budov. Jedná se o pohyblivý objekt s promítanou počítačovou animaci a druhý je o mém rodném městě. Ten je složen z objektů z uhelných briket, doplněn o textovou instalaci z puzzle kostek. Jinak učím na střední výtvarné škole.

Autor: Roman Dobeš