Text byl publikován v časopise Ateliér č. 12/2011

Definování podstaty fotografií Miroslava Tichého, je podobné kroužení kolem domnělého středu. Touha jej lokalizovat a pojmenovat, se však často proměňující v pouhé bloudění v kruhu. Nejrůznější autoprojekce a přívlastky zahušťují „prostor" jeho fotografií natolik, že se z nich jejich autor pomalu vytrácí. Od šmíráctví, přes lépe znějící fascinací ženou po rozmělňování do problematických kategorií nejrůznějších konceptů.

Projekt Dekadence Now představuje spodní proudy lidské mysli a umění v mnoha různých podobách. Jednou z faset je i dílo Joela-Petera Witkina, prezentované do konce listopadu v Domě umění města Brna. Rozsáhlý soubor fotografií, ale i obrazů a kreseb komplexně chronologicky i tematický mapuje jeho tvorbu.

Brněnská výstava mající v podtitulu názvu „Surrealistická fotografie v Československu", není retrospektivou tohoto směru v jeho kunsthistorickém slova smyslu. Neoklešťuje jeho existenci datací, neklasifikuje a nepohlíží na něj jako na „uschlou větev dějin umění". Pokud by vše bylo zmapováno a podřízeno přísné vnitřní logice, naplnila by se pak snad Bretonova slova: „Dějiny surrealismu! Surrealismus je tedy mrtev! Reminiscence uměleckých tendencí, které pracují s odvrácenými fasetami lidské mysli, jsou neustále živé a těší se oblibě. Důkazem je nejen tato výstava, ale i nedávno probělá přehlídka belgického (vlámského) designu s názvem Je suis dada v pražském uměleckoprůmyslovém muzeu či chystaná výstava Dakadence Now, která proběhne na podzim v Rudolfinu. V souvislosti se surrealismem je také vhodné zmínit výstavu ludwigshafenském muzeu Wilhelma Hacka - Gegen jede Vernuft, Surrealismus Paris - Prag (14. 11. 2009 - 14. 2. 2010), která mimo jiné mapovala vlivy českého prostředí na tento internacionální směr.

(Josef Sudek, Jan Svoboda, Bohdan Holomíček, Marie Kratochvílová, Miroslav Machotka, Jiří Poláček, Vratislav Hůrka, Jaroslav Bárta, Bořivoj Hořínek, Dušan Šimánek, Iren Stehli, Daniela Horníčková a Ivan Lutterer, Štěpán Grygar, Lukáš Jasanský a Martin Polák)

K dvacátému výročí od uplynutí Sametové revoluce vzniklo hned několik výstavních projektů, které různým způsobem reflektují dobu před touto (ale i po této) události. Galerie Langhans se připojuje výstavou Mimo zónu - fotografie z let 1970-1989.

10. 2. - 1. 5. 2011 | Galerie Rudolfinum | Praha

Kurátor: Pavel Vančát

Mutující médium

fotografie v českém umění 1990 - 2010

Při koncipování výstavy, zachycující vývoj české fotografie posledních dvaceti let, bylo od počátku zřejmé, že jde o úkol, který na ploše jedné výstavy či katalogu nelze vyplnit bezezbytku. Výstava definovaná jen určitou dobou a určitým médiem je vždy sama o sobě nevděčným úkolem, vyžadujícím podrobnou taxonomii a kritéria výběru, které však mohou být zavádějící, nebereme-li zároveň neustále v potaz, jak se měnilo v rámci oné doby umělecké a sociální prostředí a především jak se průběžně měnilo samo médium.

Josef Moucha se narodil v srpnu roku 1956 v Hradci Králové. Vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Fotografii během studií nejen praktikoval, ale zabýval se jí i teoreticky, spoluzaložil galerii Pražský dům fotografie, uspořádal několik významných výstav fotografie, mezi nimi např. Československá fotografie v exilu nebo průřez celoživotním dílem Josefa Koudelky s názvem Fotograf, která se konala ve Veletržním paláci Národní galerie. Pracoval jako redaktor Revue Fotografie a časopisu Fotograf. Je autorem řady monografií o fotografiích a fotografech, jako jsou např. Jan Lukas, František Drtikol nebo Jiří Hanke. Výrazně přispěl i do obsáhlého katalogu Fotogenie identity – Paměť české fotografie. Od roku 1993 působí jako fotograf ve svobodném povolání, má za sebou více než 20 autorských výstav.

ANDRÉ KERTÉSZ - RETROSPEKTIVA
Jeu de Paume, Paříž
28. září 2010 - 06. února 2011

Underwater swimmer, 1917

André Kertész rozehrává svůj největší evropský zápas na „Tenisovém kurtu" (1) v Paříži

Při návštěvě letošního veletrhu ParisPhoto a pařížského „Měsíce fotografie" se mi podařilo shlédnout rozsáhlou retrospektivní výstavu André Kertésze ve výstavních prostorách „Jeu de Paume" v Paříži. Expozici nstalovanou ve dvou patrech zorganizoval kurátor Michel Frizot a Anni-Laure Wanaverbecq ve spolupráci s Maďarským institutem v Paříži a je součástí „Měsíce fotografie" v Paříži 2010.

V úvodnom slove zoznamuje autor diváka s obsahom diela: „Európska únia je jednou z najbohatších oblastí sveta, a pritom 17% jej obyvateľstva má natoľko obmedzené prostriedky, že si nemôže dovoliť ani len základné veci. Zobrazení ľudia žijú v Maďarsku. Väčšina z nich nikdy nebola v Budapešti."**

Tohtoročný bratislavský Mesiac fotografie uvádza hneď dve výstavy s dobovou propagandou. Prvá z nich - veľká výstava ruskej fotografie do roku 1940 - ju ukazuje priamo z jej kolísky. Fotografická propaganda zažila najväčší rozmach po boľševickom prevrate roku 1917 a zohrala významnú historickú úlohu pri budovaní ekonomicky zaostalého cárskeho Ruska. Obraz rozvíjajúcej sa krajiny formovali poprední ruskí intelektuáli a dokumentaristi - Rodčenko, El Lisickij, Dmitrijev, Šajchet a ďalší. Propaganda tu mala aj má pozitívnu konotáciu.

Druhá výstava, inštalovaná v Galérii Univerzitnej knižnice, má na rozdiel od predošlej význam nielen historický, ale najmä spoločenský a priamo sa dotýka našej minulosti. A nielen to. Svojím vizuálnym jazykom je možno až príliš súčasná. Zobrazuje nacistickú propagandu vojnového Slovenského štátu. Kurátorka Bohunka Koklesová ju zostavila z dochovaných materiálov Slovenského národného archívu*.